Jedním z témat, často vzpomínaných v příspěvcích klientů v našem blogu, je ubytování na poznávacích zájezdech. A je to zcela pochopitelné. Mladší si již nevzpomenou na cesty autobusem do zemí, v době minulého režimu „povolených“. Na cestě do Bulharska se spalo v Rumunsku. První po příchodu na pokoj se prohlížely stěny pod obrazy, zda nebudou naši společníci i nezvaní hosté. A často byli. Zvláště věrné byly štěnice, které pak hosty provázely až domů. A turecké záchody dovedly také ubrat kyslíku. Citlivější povahy pak daly přednost spaní v autobuse před hotelem. Naštěstí ty doby jsou pryč.

Dnes se při sjednávání ubytování řeší zcela jiné problémy. Teplá voda na pokojích, dostupnost hotelu k síti městské hromadné dopravy, možnost snídaní a samozřejmě třeba čistota na pokojích. Hotely jsou označkovány hvězdičkami, ale i ty jsou jen orientační. Tříhvězdičkový hotel v Německu je jiný než tříhvězdičkový ve Francii, Itálii nebo dokonce ve Švédsku. A tak nás překvapí jedno prostěradlo pro dva na dvoj posteli ve Francii anebo nepřítomnost ledničky na pokoji ve Skandinávii (ty jsou však ve zvláštní místnosti pro každý pokoj zvlášť). Dnes je z čeho vybírat. Vybudování hotelových řetězce typu F 1, B+B, IBIS nebo Premium znamenali pro cestovní ruch tolik, co vynález páry pro průmysl. Poskytují levné, čisté (i když výjimky mohou potvrzovat pravidlo) ubytování, pro poznávací zájezdy. Jenže není vše, jak vypadá. Naše cestovní kancelář si zvykla rozdělovat ubytování i podle zcela jiných kritérií. Uvedu jako příklad Paříž. Zajistit jakoukoliv úroveň hotelu a prakticky na kterémkoliv místě Paříže není žádný problém v době internetu. Jenže, co se zdá jednoduché může být zcela jinak. Hotel y výše uvedených kategorií, se značně liší. Ty v blízkosti centra jsou často předražené. Hotely o kousek dál se nacházejí v pásmu sice docházkovém od metra, ale zpravidla ve čtvrtích, kde po setmění procházka k hotelu může být zážitkem nevítaným. Okradení turisti a vykradené autobusy jsou tím relativně stravitelným prožitkem. A pak následují hotely na předměstí, dosažitelné jen autobusem. V nich si klientů většinou váží a poskytnou to, co od nich očekávají.

A nad tím vším je jistě cena. U poznávacího zájezdu je cena ubytování podstatnou složkou ceny celkové. A tak se hledá kompromis. V hotelech F1 jsou společné toalety i sprchy. A vynecháme-li ranní „špičku“, jsou pro jedno až dvoudenní pobyt ( u zájezdů typu euvíkendy) dostatečné. Další typy ( B+B, Premium) poskytují pohodlí sociálního zařízení na pokoji, ale jinak jsou totožné. Samozřejmě však jsou dražší a o dost. V nabídce některých cestovních kanceláří se objevuje poznámka: “nepoužíváme hotely F1, používáme hotely se soc. zařízením na pokoji“. Proč ne? Jenže za všechno se platí.

CK ABC Tours zvolila pro letošní rok jiný způsob. Prakticky do všech evropských velkoměst se postupně snažíme nabízet dvě varianty. V nich se mimo jiné projevuje rozdíl v lokalitě ubytování a samozřejmě tím i v ceně. Za zmínku snad stojí také nové zájezdy pod označením BBB systém. Ten je uveden v samostatném příspěvku. Zde se téměř vždy počítá s ubytováním v dosahu metra v lokalitách, kde je možnost i pěšky (popřípadě ze stanice metra) bez obav dojít. Novinkou je nasazení naprosto výjimečně nadstandardně vybaveného autobusu. Ale o tom v blogu na jiném místě.

A na závěr několik příhod z ubytování:

*Cestující – klienti naší cestovní kanceláře (tři pánové) byli vzbuzeni v hluboké noci osobně kapitánem trajektu při plavbě z Rostocku do Trelleborgu s prosbou, zda by se z vnitřní kabiny nepřestěhovali do luxusní kabiny jako osobní hosté kapitána. Po dotazu proč, jim kapitán vysvětlil, že jejich „ chrápání“ natolik rušilo okolní spáče, že se rozhodl pro toto řešení.

*Klientka po ubytování přiběhla na recepci, že její pokoj nemá toaletu. Měl, ale dveře na toaletu byly schovány za otevřenými vstupními dveřmi.

*Klienti,ubytování v 3.patře hotelu na pobřeží moře, zažili velmi nepříjemný zážitek. V noci se šel manžel osprchovat a z koupelny uslyšel hrozný křik své ženy. Sáhla si pod polštář a něco nahmatala. Byl to cizokrajný had. Až do recepce byl slyšet křik obou. Vyměnil se pokoj. Ti co spali na pokojích kolem, dostali lepící pásky na koberce a zalepovali po prohlídce pokojů všechny skuliny u dveří. Přivolání specialisté odchytli hada více vyplašeného než klienti a v noci vedení hotelu řešilo mimořádnou situaci. Složitě se pak dopracovali k tomu, že předchozí návštěvník byl „fanda“ do hadů a svou 14-ti denní dovolenou trávil chytáním podobné havěti na místních skalách.

*Rekordu v jednom luxusním hotelu dosáhla seniorka, jenž si neustále pletla tlačítko pro první pomoc se splachováním toalety. Po čtvrtém poplachu jí tlačítko odpojili.

*Na luxusní lodi, křižující středozemní moře, bývá zvykem a povinností cvičný poplach. Bohužel s češtinou zatím nepočítají a tak manželský pár, když slyšel sirénu a viděl pádící lidi se záchrannými vestami, se dal také na útěk chodbou vedoucí na palubu k záchranným člunům. Manžel pak přesvědčoval námořníka, že dává přednost a on sám skočí do vody.

Závěrem si dovolíme připomenout slova snad nejznámějšího cestovatele Marka Pola : „Ten, kdo očekává od cestování to stejné, jako by necestoval, ten, kdo neočekává nic nového, nic vzrušujícího, ten nemá žádný důvod cestovat“.

Proto Vám přejeme, aby jste načerpali nové síly, upevnili své zdraví a poznali mnoho nového.