V ABC – Tours nejsme hluší ani slepí a dobře víme, co naši klienti chtějí a nechtějí. Jistě nechtějí doby, kdy se cestovalo do Bulharska autobusy bez klimatizace a sklápěcích sedadel, kdy autorádio umíralo dvacet km od vysílače a kdy teplota v autobuse stačila k dopečení nedopečených řízků a k ohřátí klientů tak, že po vystoupení z autobusu a vrhnutí se do moře, voda zasyčela.
Dnes klienti chtějí víc. A my to víme. A tak trochu si vyčítáme, že hrajeme mrtvého brouka. Jenže dotazů je stále víc a víc a tak tato informace, je začátkem splácení našeho dluhu vůči klientům.
Dnes není jednotný předpis – norma, která by stanovovala závazně, jak má být autobus vybaven a jak má být pohodlný, tak aby se v něm potenciální klient vyznal a věděl, do čeho nastupuje. A tak se spokojí s ujištěním, že autobus je komfortní, plně vybaven . Jsou nějaké snahy o zavedení certifikátu, který znamená udělení jedné až pěti hvězdiček, dle komfortu autobusu. Hvězdičky jsou přidělovány dle mnoha kritérií. Je to např.vzdálenost sedadel, výkonnost klimatizace, výkonem připadajícím na jeden kg hmotnosti vozidla, WC na palubě, audio video systém, množstvím emisí apod. Jenže vývoj jde mílovými kroky dopředu a technika nějak předběhla mnoho „ spících“ předpisů. A tak některá kritéria jsou dávno překonaná a bez námahy dosažená. A všechno se najednou zprůhledňuje. Když klient nastoupí do autobusu, nejprve okusí pohodlí sedačky. A to je většinou limitující. A oprávněně. Vždyť v ní bude sedět často mnoho hodin. Zkusí natáhnout nohy, sklopit sedadlo a má jasno. Buď to jde bez problémů anebo může očekávat při každém sklopení sedadla konflikt se sousedem za ním. Dobře jsou na tom účastníci zájezdu Vietnamců, kterým, díky jejich vzrůstu, autobusy vyhovují. Účastníci basketbalového týmu mohou zrovna zůstat stát venku. A jsme u podstaty problému. O tom, kolik bude sedaček v autobuse, rozhoduje provozovatel. Výrobci je jedno kolik do busu „nacpe sedaček“. Je sice omezen celkovou povolenou váhou, ale do ní se většinou vejde. Na dotaz mnohých, snad odpovídáme, že i toto skutečně souvisí s přetěžováním autobusu a následných nepříjemnostech při silniční kontrole. Ale k tomu se dostaneme. Provozovatel je tak veden snahou o rentabilitu, o efektivitu jeho podnikání a tak mu není jedno, zda platí padesát nebo padesát pět cestujících.
CK ABC je součástí firmy, jež zahrnuje i autobusovou dopravu. To, co nebylo důležité v minulosti, nyní je. Před patnácti, dvaceti lety, bychom nemohli uvažovat o jednání s výrobcem z jednoduchého důvodu. Mít nějakých 8 – 9 milionů na nákup nového autobusu bylo nad naše síly. Pořizovaly se ojeté autobusy ( i když v dobrém stavu) a tak vybavení bylo dle toho, co si objednal předchozí majitel z některých zemí od nás na západ. Dnes již nezavíráme oči nad signály od našich klientů a také před faktem, že dnešní mladí lidé se nějak vytahují do výšky ( a to všichni ). A tak jsme sedli a radili se. A výsledek je ten, že zcela reálně uvažujme o zahájení provozu prvního“ pohodlného“busu.
Možná si někdo položí otázku, proč s tak ušlechtilým záměrem ještě otálíme.
Příčina je jednoduchá, stejně jako naše následující otázka? Můžeme si dovolit upravit ceny zájezdů ( jak jinak než nahoru), na nichž takový autobus bude zajišťovat přepravu? Bude vyšší pohodlí za vyšší cenu akceptováno našimi klienty? A nezbude nám pak autobus na dvoře na vybudování luxusní kavárny pro zaměstnance? A ještě podrobněji. Podle propočtů by se zvýšila cena za dopravu takovýmto autobusem řádově o 15%, pokud bychom výrazně změnili pohodlí. Například autobus s dnešním počtem 57 míst, by počet míst snížil na 49 míst, aby to bylo účinné zvýšení pohodlí.
A nás zajímá Váš názor.
A co se týče pohodlí, je zde ještě jeden aspekt. A tím je schopnost a ochota řidičů, používat všechna zařízení. Stále se můžeme setkat s řidiči, kteří vydávají klíče od toalety až po potupné žádosti potřebného, s řidiči, kteří neochotně regulují klimatizaci podle potřeb cestujících, s řidiči, kteří při rozsvícení světla signalizujícího rozsvícení světla nad sedadlem, z rozrušení kličkují po silnici. Takové porušení předpisů považujeme u CK ABC za naprosto jasné porušení pravidel. Dbáme na to, aby řidiči ujišťovali cestující již na začátku cesty, že nejen oni, ale i všechna zařízení v autobuse jsou tu pro naše klienty. Neradi bychom se však, stali obětí vlastních nepravdivých domněnek a nerealizovaných přání.
A tak i zde nás zajímá Váš názor na to, zda naši řidiči našim snahám a Vašim potřebám vyhovují.
S přistupem řidičů Petra a Pepy jsme byla spokojena. Byli vstřícní a pohotoví.
Marie
Politika dnešních CK bez autobusové dopravy je bohužel taková, že nejlepší je nacpat do autobusu co nejvíc klientů za každou cenu. V tomto případě je na prvním místě cena, za kterou jde autobus "sehnat". A tak zvítězí dopravce, který jede pod cenou, před dopravcem, který je o 2 koruny na kilometr dražší. Cena za dopravu by tedy měla být nikoliv na místě prvním, ale na místě posledním. Pokud je CK ochotná zaplatit za dopravce nebo svou vlastní dopravu vyšší cenu, tak potom ceně dopravy musí odpovídat služby dopravce. Dostáváme se tedy i k řidičům. V tomto případě jedou řidiči znalí trasy, nebloudí, dokonale ovládají bus, jsou sehraní a dokáží jakýkoliv i sebemenší nedostatek kompenzovat svými znalosti, komunikací a spoluprácí, jak s průvodcem, tak s klienty. Pokud je řidič, popř. průvodce dobře motivován, dokáže vše potřebné vytvořit. U nás se samozřejmě setkáváme s dopravci, kteří výše popsané nesplňují ani z poloviny. Nasadit autobus špinavý, bez potřebné výbavy, s řidiči z nichž jeden je řidič stálým zaměstnancem, druhý jakýsi brigádník, s politikou nastavenou tak, že na prvním místě je zájem dopravce, pak je na řadě CK až poté klient… Nezapomeňme, že vlastně nakonec ten zájezd realizují jen 3 lidé – dva řidiči a průvodce. Lehce se to napíše na papír, vytiskne do katalogu, nebo hodí na internetové stránky. Realizace je však zcela odlišná záležitost.
Já osobně bych se právě zajímal o to, jak funguje právě doprava, vlastně nejpodstatnější část zájezdu. Vaše autobusy znám, obnova vozového parku u vás probíhá v souladu s poptávkou, což je dobře. I když se pár nedostatků najde vždy, nákup takového autobusu může být jistě přínos. Určitě ve verzi 49 na 42. Už kvůli počtu náprav, úspornějšímu motoru atd.
Každopádně držím palce a přál bych vám, aby vaši klienti byli ještě spokojenější. Jednoho dne třeba vašich služeb také využiji
Váš potencionálně ještě spokojenější klient Lubomír
a.) další autobusy, nově pořízené, budou s méně sedačkami a tím s větším místem pro cestující
b.) v brzké době budeme redukovat u některých busů počet sedaček a tím dosáhneme stejného výsledku jako v bodě a.
Přesto pořád se nevzdáváme snu na opravdu pohodlný autobus (systém klubových sedaček, kdy jsou jen tři vedle sebe a samozřejmě daleko menší počet na délku. Jen to má ještě jeden háček. Přestože díky přízni klientů nás krize nijak nezasáhla, přesto si pořád necháváme zadní vrátka, co kdyby. A tak posloucháme politiky a jsme z toho ještě víc zmateni. Bude ještě nebo již není. Samozřejmě krize. Možná má pravdu známý, který po šestém pivě minulý týden s jistotou tvrdil, že krize končí a je již u Putimi (Švejka prý nečetl). Tak nevíme. Snad po volbách bude jasněji. V každém případě jsme si sedli ve výrobním závodě do takového autobusu a byla to paráda. Snad ji společně zažijeme.
chtěly bychom poděkovat Vašim řidičům Petrovi a Robertovi, kteří jeli dne 14.7.-18.7.2010 do Paříže. Starali se o dobrou náladu v buse během cesty i o pauzách, byli přátelští, ochotní a často se s námi podělili o vlastní zážitky z cest. Nezapomenutelné byly chvilky, kdy jsme se potkali s druhým autobusem a především s jejich řidičem Frantou, který rozdával úsměvy na všechny strany. Děkujeme všem a příště zase jedině s nimi :). Marika a Iveta
Mimochodem - teď v Únoru chceme do Londýna - a zase s ABC..... ;-)
Mějte se fajn a naviděnou v Londýně.... T&L